Monte Ortigara (1917)
Po skončení rakousko-uherské jarní ofenzivy (1916) se fronta v prostoru náhorních plošin Folgaria, Lavarone a Asiago (Altipiano) ustálila na linii Monte Pasubio-Monte Maio-Monte Cimone-Roana-pevnost Interrotto-Monte Mosciagh-Monte Zebio-Monte Chiesa-Monte Campigoletti-Monte Ortigara. Rakušané své horské pozice důkladně opevnili, a tak jim nečinilo potíže odrazit již v létě 1916 několik italských místních útoků, mezi jinými i dva namířené proti nejsevernější výspě této linie - horskému masivu Monte Ortigara.
Italské velení, frustrované dosavadními porážkami na všech frontách, se rozhodlo udeřit znovu v prostoru Monte Ortigara, se současným odlehčujícím útokem na jižněji položené Monte Zebio a Monte Mosciagh. Provedením tohoto velkorysého plánu byla pověřena italská šestá armáda (generál Ettore Mambretti) o síle 300 000 mužů a 1 600 děl. Proti ní stálo stálo 100 000 vojáků a 400 děl III. sboru (generálplukovník Josef Ritter Krautwald von Annau) rakousko-uherské 11. armády. Italská přesila vypadala impozantně, ve skutečnosti se však do boje zapojily pouze dva horské sbory – XX. na severu a XXII. na jihu. Zatímco útok XXII. sboru proti Monte Zebiu ztroskotal na úporné rakouské obraně, v prostoru Monte Ortigara zaznamenaly jednotky XX. sboru jistý počáteční úspěch...
Masiv Monte Ortigara je skalnatý, severojižně orientovaný horský hřeben, jehož nejvyšší vrchol dosahuje výšky 2 105 metrů nad mořem. Západně od něho se nachází sedlo Passo di Caldiera, jímž v létě roku 1917 probíhala důležitá rakouská zásobovací cesta z údolí řeky Brenty. Na východě jej mělké údolí s idylickým názvem Vallo dell Agnellazza (Údolí jehňátek) odděluje od Cima della Caldiera (2 124m), kde byli zakopáni alpini 52. divize (generál Antonino di Giorgio) italského XX. sboru. Rakousko-uherská postavení na hřebenu Monte Ortigara a přilehlých vrcholech Monte Campigoletti, Monte Chiesa a Corno de Segala hájily jednotky 6. pěší divize (generálmajor Artur von Mecenseffy), náležející do sestavy III. sboru 11. armády.
Dne 10. června 1917, v 5:15 hodin ráno, zahájilo 428 italských děl a 220 minometů palebnou přípravu, na kterou mohlo odpovědět pouze 150 děl a 75 minometů rakousko-uherských. V 15:00 odpoledne palebná příprava skončila a prapory alpinů 52. horské divize vyrazily přes Údolí jehňátek (přejmenovaného při této příležitosti na "Údolí smrti") do svého oblíbeného čelního útoku. Vojáci praporu Sette Comuni si prý k tomu dokonce zazpívali italskou hymnu. Navzdory ztrátám, způsobeným nepřátelskou kulometnou a dělostřeleckou palbou, dobyli Italové po celonočním boji kóty 2003 a 2001, zajali přes tisíc vojáků rakousko-uherského 20. praporu polních myslivců, a ukožistili pět děl a čtrnáct kulometů. Sami ztratili 35 důstojníků mrtvých, 85 zraněných, 2 pohřešované, 280 mrtvých vojáků, 1874 zraněných a 309 pohřešovaných. Po dalších devíti dnech krvavých bojů (19. června 1917) se bersaglierům 4. a 9. pluku podařilo dobýt i hlavní vrchol Monte Ortigara.
Dne 22. června 1917 zahájilo palebnou přípravu pro změnu dělostřelectvo rakousko-uherské. Po třech dnech ostřelování klasickými i plynovými granáty (25. června v půl třetí ráno), zaútočily jednotky 6. pěší divize, podporované plamenomety, a zakrátko dobyly všechna ztracená rakouská postavení zpátky. Po několika neúspěšných protiútocích se italské jednotky definitivně stáhly do výchozích postavení. Jejich ztráty činily přes 25 000 mužů (z toho ovšem pouze 2 865 padlých), což této bitvě, označované i italskými historiky za sice (tradičně) heroickou, nicméně naprosto zbytečnou, vyneslo poněkud nadnesený název: LA TOMBA DEGLI ALPINI (Hrob alpinů) nebo ještě nadnesenější IL CALVARIO DEGLI ALPINI (Kalvárie Alpinů)...
Rakousko-uherská 6. divize ztratila 992 padlých, 6 321 zraněných a 1 515 nezvěstných nebo zajatých. Nu a po dvanácté bitvě na Soči (u Caporetta) Italové své pozice na Cima della Caldiera opustili a stáhli se na (spojeneckými Brity a Francouzi) nově vytvořenou frontovou linii jižně od Asiaga…
Mapy k článku ZDE
Zdroje:
- https://www.worldwar1.com/itafront/ortnew.htm
- https://it.wikipedia.org/wiki/Battaglia_del_Monte_Ortigara
- https://fortinorditalia.altervista.org/ortigara.htmlhttp:/