Vítejte na stránkách věnovaných válce, kterou prožil a přežil
Ing. Karel Oktábec (30. 10. 1894 - 18. 12. 1956)
"Válka na Itálii..."
Průběh 1. světové války v Itálii (1915-1918)
Dědeček a válka
Náš dědeček Karel Oktábec (nar. 30. října 1894) narukoval 26. října 1914 k benešovskému pěšímu pluku č. 102, odkud byl po dvou dnech jako jednoroční dobrovolník odeslán do školy pro výchovu záložních důstojníků pražského pluku polních kanónů č. 23 (Feld Kanonen Regiment Nr. 23) v Českých Budějovicích. Dne 26. listopadu byl přeložen k náhradní baterii pluku horského dělostřelectva č. 13 (Gebirgs Artilerie Regiment Nr. 13) v Brodu (dnes Slavonski Brod v Chorvatsku). U pluku horského dělostřelectva č. 13 setrval, postupně povyšován od svobodníka po dělostřeleckého šikovatele do 11. srpna 1915, kdy byl povýšen do hodnosti kadeta a převelen k pluku pevnostního dělostřelectva č. 4 v Pule. Odtud byl 8. listopadu přeložen k praporu pevnostního dělostřelectva č. 6 (Festungs Artillerie Bataillon Nr. 6), jehož velitelství sídlilo v jihotyrolském městečku Chiesa di Lavarone. Zde byl 1. května 1916 jmenován praporčíkem a 1. srpna 1916 poručíkem. Po praxi na velitelství praporu byl jako velitel čety zařazen k třetí polní setnině (rotě), jejíž příslušníci byli posádkou v pohraničních pevnostech Verle, Lusern a Gshwend (Belvedere).
Když po rakouské ofenzívě na jaře 1916 ustoupili Italové mimo dostřel pevnostního dělostřelectva, byla děla z pevností demontována a posunuta dopředu. Po krátkém působení jako velitel baterie 6cm pevnostních kasematních kanónů (8. června až 6. července 1916) byl dědeček v srpnu 1916 zařazen jako zástupce velitele baterie ke 2. baterii 10cm pevnostních věžových houfnic (Turm Haubitz Batterie Nr. 2 Grubach), působící v sestavě dělostřelectva III. sboru a dislokované nedaleko italského města Asiago, v místě zvaném na dnešních mapách jako Casara Gruppach. Tuto funkci vykonával od srpna 1916 do března 1918, v dubnu 1918 nastoupil na studijní dovolenou.
Po reorganizaci rakouského dělostřelectva, která proběhla počátkem roku 1918 se prapor pevnostního dělostřelectva č. 6 stal součástí pluku těžkého dělostřelectva č. 14. Dne 24. dubna byl tudíž k tomuto pluku převeden jako subalterní důstojník i dědeček. Od 30. července do 24. září 1918 pobýval ve vídeňské vojenské nemocnici, do 11. září 1918 byl doma na zdravotní dovolené. 23. října byl poslán znovu na frontu, dorazil však pouze do tyrolského Brunecku, kde dostal rozkaz k odjezdu do Jaroměře, k náhradní baterii těžkého dělostřeleckého pluku č. 4. Cestou se 29. října 1918 hlásil v Praze na Žofíně a od 30. října do 29. listopadu sloužil v Jaroměři. Prvního listopadu, tedy tři dny po vyhlášení samostatné Československé republiky, byl povýšen na nadporučíka (Oberleutnant in die Reserve) rakousko-uherské armády, nicméně tuto hodnost mu armáda vzniklé Československé republiky již neuznala…
Dědeček krátce po válce...
"Píšu já vám, píšu..."
Z dědečkovy frontové korespondence
